Nehoda

30. srpna 2006 v 21:17 | Loolita |  Povídky
Před tím, než se to stalo, byla uplně normální holka.Jednou, když zase spala u své tety, aby nemusela být sama večer doma, protože její rodiče jeli na koncert a její sestra spala u svého kluka, se ráno když si pro ní měli přijet stalo něco, co jí změnilo.Něco, co změnilo její osud a otřáslo jejím životem.
Na to ráno by málokdo zapoměl.Ráno jí ještě volal její táta aby se s ní dohodl, kdy pro ní mají přijet.Ten den měla zrovna slavit své 15. narozeniny.Netrpělivě na ně čekala.Měli spoždění snad už 2 hodiny ale pořád nikdo nepřijížděl, mobily nikdo nebral.Měla strach."Co když se jim něco stalo?" ptala se sama sebe.Její teta měla dnes jet k nim a tk se rozhodla, že jí tam teda doveze sama.Zůstal u ní přes oběd, ale ona nesnědla ani sousto.Hrdlo se jí strachem svíralo.
Po obědě konečně vyrazili.Strašně se domů těšila, protože věděla, že jí tam čeká překvapení.Doma když otvřela, čekala na ní její babička.Bylo jí divné, že přijela už tak brzo, ale zároveň byla ráda, že je tady, pač se dlouho neviděly.Neušla jí však babiččina slza, která jí pomalu stékala po tváři."Co se stalo?" zeptala se.Babička jí obejmula a šeptala "Tvojí rodiče měli vážnou nehodu:".takové ticho bylo až zastrašující.Dívka nevěděla co má dělat.Propukla v beznadějný pláč."¨Kde sou ted'?" zeptala se."Víš, oni to nepřežili ....".V tu chvíli se jí hlavou přetočil celý její život vzhůru nohama, udělala se jí tma před očima a když zase přišla k sobě, byla u babičky doma.Nevěděla co se přesně stalo, věděla jen to, že musí jet okamžitě pryč.zvedla se z postele s menší motejlicí.Utíkala domů, zamkla se a propukla v úzkostlivý pláč.Už nevěděla jak dlouho tam byla takhle zavřená, ale přesně věděla, co chce udělat.Připomínala se znovu a znovu společné chvilky, tátův hlas v telefonu, když se domlouvaly kdy si pro ní přijedou, pořád si dívala na video a vzpomínala na to co bylo.Nemohla uvěřit, že se to vážně stalo.Už nikdy jim nebude moc říct, jak moc je měla ráda.Uzvřela se do sebe.nevěděla co má dělat.Vždycky se řídila podle toho, co jí radila její ségra a mamka.Každé ráno, když se vzbudila, doufala že je to jen sen ... přeci by ji tady nenechali, ale pokaždé, když šla do pokoje, kde spávali rodiče si uvědomila, že to není sen ale skutečnost.
Její příbuzní si o ní začali dělat starosti.Zvonili na ni ale beznadějně čekal že jim někdo otevře.Dokonce jednou se k ní museli dostat, protože už jí neviděli už pěkně dlouho ... no vlastně od doby kdy utekla a to bylo asi 2 týdny.Nemohli uvěřit, když jí našli pořezanou a schoulenou v koupelně.Ještě že byla nemocnice tak blízko."Měla štěstí!Kdyby ste jí našli o pár hodin později, yblo už by asi pozdě." řekl doktor, když jí prohlédl a ošetřil."Každopádně už by neměla být sama, nebo by to mohla udělat znovu a tentokrát by to nemusela přežít!" pokračoval.
Trvalo to pár dní než dívku propustili domů.Bydlela u své zmíněné babičky.Nikdo netušil, že jí jejich smrt takhle moc zasáhne a už vůbec ne, že by to mohla zopakovan nebo dokonce zajít ještě dál.Všichni spoléhali na to že to udělala jen ze zármutku a ne proto, že by vážně chtěla zemřít.Pobyt s ní se měnil v peklo.Pohled na dřív krásnou dívku se stal hnusným.Byla o mnohem hubenější, dokonce měla problémy s anorexii a bulimii.Nutilijí dělat věci, které ona sama nechtěla.Musela dál chodit do školy.Všichni se jí tam pomívali a ona tím nechtěla dál trpět.Dva dny na to jí našli doma v obýváku na gauči.Nejdřív si mylseli že jen spí.Chtěli jí probudit, ale jak s ní cloumali jak chtěli, ona se stejně neprobudila.V koši našli práznou lahvičku od prášků na uklidnění, které jí předepsal doktor.Tak strávila další dva týdny v nemocnici a hned potom jí čekala léčba její bulimie.
Dovedete si představit tu dívku, vychrtlou, její bezvládné tělo, její zjizvené zápěstí, napojenou na všechny ty přístroje?Tak přesně takhle ona dopadla.Zemřela na mnohočetné poranění po celém zápěstí ... teda aspoň tak to stálo v její pitevní zprávě.nikoho ani pomyšlením nenapadlo, že by se tohle jednou mohlo stát!Nikdy nevěděla, jak bude litovat, že nikdy neřekla "Mám vás ráda" a jen tak odešla.Přesně takhle to chtěla, takhle chtěla skončit, tak se jí alespoň něco povedlo.
Tři slova kterými ona nelýtvala a potom toho litovala.Tři slova a možná byste jí někdy potkali na ulici.Není těžký to říct, ale ona to neřekla.Proč asi?T se nikdo nedozví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.