Kdyby

19. září 2006 v 22:03 |  Povídky
Ležela ve sém pokoji na posteli a koukala na strop.Hlavou se jí honilo jediné slovo.Od té doby, co jí zemřela její sestra, jakoby jen přežívala.Před očima pořád viděla jí jak stojí na přechodu a najednou, jak se na chodník přiřítilo auto.Pamatuje se na ten křik lidí, ať někdo zavolá záchranku.Volal nějaký kluk, ale záchranná služba to vzala zase jako nějakou legraci, ale nevěděli, že tohle bylo vážný.Řekli mu, že za chvíli přijedou ale nikdo nepřijel.Zkoušeli to ještě jednou, ale někdo jiný a to už přijeli.Když přijeli, bylo už pozdě.Kdyby ten první telefonát vzali vážně, tak by tady byla a ona by byla šťastná.
Jenže to slovo KDYBY.Bylo to nenávratně pryč.Všechna ta naděje, kterou v sobě všichni měli a doufali, že se uzdraví vypršela, když přišel s tou zprávou doktor.Teď, když tady leží a v hlavě se jí honí myšlenky, v uších jí zní jediné slovo.Slovo, které se jí vrylo do paměti.Večer se budila.Prý slyšela jak jí volá a z jejího hlasu de mráz po zádech.Dřív byl její hlas plný elánu a radosti a teď byl ten hlas plný smutku a bolesti.Já to vím!Vyprávěla mi to.Každou noc mi volala, že jí její sestra volá a já každou noc chodívala za ní a utěšovala jí.Naštěstí sme byli sousedky a taky mooc dobrý kámošky.Bylo to jako bych chodila za chodící mrtvolou.Nejdela a když tak jen obědvala aby se neřeklo.Skoro nemluvila, ale všichni to chápali, jen její spolužáci ne.Utahovali si z ní, a ty fiflenky od nich ze třídy si jí dobírali ještě víc kvůli tomu co nosila.Od té nehody chodila jenom v černém.
Chodila sem za ní a dokoce sem u nich i přespávala, protože se bála, že si pro ní její sestra přijde.Chtěla být s ní, ale taky tady.Každý den navečer sme se procházeli po místním parku a vyprávěli sme si svoje sny.Moje byli vždycky ulítlí, ale ty její plné smutku a bolesti.Ten den sem byla zrovna se svou rodinou na dovolené.Každý den sme si volali a ona mi říkala, že hlas se blíží k ní víc a víc, ale já ji řekla, že se jí to určitě jen zdálo.To ráno sem s ní mluvila naposledy.Vyprávěla mi, že se jí zdálo, že byla u moře se svou sestrou.Byla sem strašně moc ráda, že jí je už líp.Když bylo dobře jí, bylo dobře i mě."Když ty tak já taky!" říkávali sme si každý den do telelfonu a moc dobře sme věděli, co tím myslíme.Byla to naše "tajná" šifra, kterou sme si jen tak vymysleli, když ještě ona byla ta, která pomáhla mně, když mi bylo fakt smutno.Teď to bylo naopak a já věděla, že teď musím pomoct já ji.
Kdyby to šlo, tak bych vrátila čas a jela ten den za ní.Kdybych věděla že je to její den poslední.Druhý den mi volal její mamka, že musím okamžitě přijet.Když sem dorazila k nim, dozvěděl sem se, že je v nemocnici a doktoři nevědí, co s ní je.Pořád prý něco mumlala, ale nedávalo to smysl.
Dorazla jsem do nemocnice, pozdě.Pár minut než sem přijela, zemřela.Doteď se neví proč vlasně a na co.Jen já to věděla a přes to sem to nikdy neřekal.To volání bylo příčinou.Přišla si pro ní sestra - smrt.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pajutka Pajutka | E-mail | 20. září 2006 v 15:03 | Reagovat

Jéééééééé!!!!!!To je zase tááák kráásnáá povídka....Veru seš fakticky šikulka...!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.