Navždy spolu

11. října 2006 v 18:33 |  Povídky
Byla to její jediná kamarádka.Jediná, kdo jí bral takovou jaká vážně byla bez přetvářky.Věděli o sobě všechno i přes to že se nikdy v životě neviděli.I přes to věděli, že by to jedna bez druhé vzdali.Vzdali by boj který vedli anižby si toho kdokoli všiml.Přede všema to byli ty holčičky, který spou slušný a poslouchají, prostě bezproblémový děti.
Povidali si zase jako každý den, sice ne přímo ale přes internet, kde trávili obě nejvíce času, protože zrovna byli prázdniny a tak měli spoustu času.Jedna z nich věděla, že to všechno jednou skončí.A taky to skončilo hned jak začala škola.Prostě na sebe neměli tolik času.Přes to že si říkali všechno,den ode dne se jejich důvěra ztrácela.Nedalo by se říct, že se ztratila úplně ale nikdy už to nebude jako dřív.Neměli si o čem povídat a při tom se to v nich hromadilo víc a víc.Jednou si řekli:Když ty, tak já taky.Začalo to uplně nevinně.Prostě jedna z nich začala mít pocit jakoby se jí halva měla každou chvilku rozkočit na několik částí.Začala tím, že si brala jeden prášek proti blosti hlavy za druhým.Potom to přešlo v závislot a ona už nemola přesta.Občas měla pocit, jakoby na ní padal celý svět a ona křičela o pomoc, ale nikdo jí neslyšel, nikdo jí nepřišel na pomoc.Tenhe pocit měla častěji, nebylo to jen jednou.Měla divný pocit v žaludku a tak si zašla do lékárny pro nějaké práškyNěco jí uvnitř svíralo a ona se nemohla na nic soustředit.Brala si jich víc, než bylo dovoleno, protože potřebovala mít pocit že to bude dobrý a ten jí jedna tabletka nedopřávala.
Později to zašlo tak daleko, že měla plnou hlavu celýho toho kolotoče, který se pořát točil kolem ní a nešel prostě nijak zastavit.Pořád ty samé tváře, které potkávala na ulicích kamkoliv se hla.Byli zrovna podzimní prázdniny a její rodiče jí dovolili, aby mohla jet za ní.Nebylo to zrovna nejblíž ale i přes to jí to rodiče povolili.
Nemohla se dočkat okamžiku, kdy jí konečně uvidí a bude si s ní konečně popovídat.Jejich cíl byl jasný, dokonce íc jak to.Měli domyšlené všechno do puntíku a nic je nemohlo zaskočit.Zamkli se v koupelně, napsali každá svůj dopis na rozloučenou a mohlo se jít dál.Vstříc novému životu, ve kterém budou obě spolu a nikdo je nikdy nerozloučí.Navždy spolu, přesně tak jak si to vždycky přáli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pajutka Pajutka | E-mail | 11. října 2006 v 18:41 | Reagovat

Hezkýýý....MOC HEZKÝ!!!Je to takový trochu stručný,ale i přesto je tam vše vystiženo...Jenom se musím ptát:Proč už to mezi náma není jako dřív?:'(

2 Nicool Nicool | Web | 12. října 2006 v 20:39 | Reagovat

Skvělěj obrázek , povídku jsem ještě nestihla přečíst

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.