Šílená

27. prosince 2006 v 12:02 | Loolita |  Povídky
Přestěhovala se do našeho města nová holkaJmenovala se Claudie.Hned jak byla první den ve škole, všichni si jí oblíbili a během několika málo přestávek měla spoustu kamarádek a kamarádů.Nikdo jí neznal jinak než jako tu holku ze školy ale jaká byla uvnitř to nikdo nevěděl.Nikdo nebyl u nich a to ani po dlouhé době.Nikdy s nima nešla ven, do kina nebo na nějakou párty.
To byl její porblém.Kdykoliv když přišla domů ze školy jakoby jí něco sevřelo a nechtělo jí to pustit.Seděla v koutě svého pokoje, kam nedopadl paprsek světla a brečela.Jakoby v ní byl někdo jiný když je doma a když je ve škole.Cítila že úzkost poamlu každou vteřinou narůstá.Vždycky to začalo slzama a skončilo tím, že seděla a dívala se kolem sebe na rozházený pokoj a vzpomínkama na to, co se stalo.Pokaždě to bylo stejné.Pokaždě to mělo stejný průběh.Pokaždě tam seděla až do té doby dokud se necítila zase svobodná.
Zrovna se zase blížil její okamžik, a zrovna když seděla v koutě a brečela, přišla její mamka a za ní její nejlepší kamarádka, o které věděla, že jí může říct všechno a ona to stejně nikomu nepoví.Nechtěla na ní křičt ale byla zase někdo jiný a neuměla to ani za tu dlouhou dobu ovládat.Křčela na ní aby okamžitě odešla a aby na ní počkala dole.Její kamarádka - Nicol jem s brekem odešla dolů a počkala před jejich domem.Čekala a dívala se do jejího okna a na to co viděla, na to už nikdy nezapomeneViděla všechno to, co se jí probíhalo před očima když už to zase byla ona.Nevěděla proč to dělá, nevěděla nic.Měla strach z ní a z toho co bude dál.
Hrklo v ní, když se prudce otevřely vchodové dveře a v nich stála ona, ta co si o ní mylsela že je dokonalá, ta kterou měli všichni rádi - Claudie.Když kolem ní prošla aby jí postrčila dovnitř tak jí projela studená vlna, ale když uviděla ty oči jak se na ní smutně a soucitně dívají, hned v ní viděla tu Claudii, která s nima byla i vě škole a to jí uklidnilo natolik že se nebála jít dovnitř.
Vešla do jejího pokoje a hrůzou zůstala stát na jednom místě.Claudie se všimla jejího údivu."Promiň, že sem na tebe křičela, já ..... nechtěla sem"."Co se to s tebou děje? Chtěla sem tě vytáhnout ke Kryštofovi na párty .... viděla sem tě v okně.Proč to děláš?Chováš se jako smyslů zbavená .... jako šílená."."Já to sama nevím ... je to jako nějaké prokletí a nejde to zastavit promiň ale já nechci jít chci být chvíli sama.Uvidíme se zítra ve škole.Jo a prosím neříkej to nikomu.".Jo jasně neboj se.Tak zítra ve škole.".
Druhý den ve škole spolu skoro nepromluvili.Caludi se bála, protože by jí mohla ublížit a Nicol se bála portože po tom co viděla neměla jistotu, že to je jen chvilkový zvrat.Večer udělala to, čeho se nejvíce bála a kvůli čemu zůstávala doma.Tendle večer nebyla doma.Cítila s strašně moc slabá.jakoby jí něco vysávalo zevnitř.Něco jí brlo sílu a všechny vzpomínky na to co se včera stalo.Věděla, co dělá ale byla v transu a nemohla ovládat své kroky, které jí vedly až k domu, kde bydlela Nicol.Čekala tam dokud všichni nespali a pak se potichu vkardla do jejího pokoje.Nešla dveřma, protože to bylo příliš velké riziko, že jí někdo uvidí.Po okapové rouře lezla jako kočka po stromě.Nikdy u ní nebyla a přece věděla, kam má jít.
Našla jí hned napoprvé.Chvíli tiše seděla a s lidem pozorovala jak se nadechuje a vydechuje.Když viděla, že se pomalu probouzí a nebyl čas čekat.Když znovu přišla k sobě, ležela v louži krve a n posteli ležela mrtvá Nicol.Byla zmatená z toho co se stalo.Myslela si že už dál zajít nemůže, le to se spletla.Přišla k ní blíž, stiskla jí ruku a zjistila že není mrtvá, ale jestli něco neudělá tak přijde o svou nejlepší kamarádku.Zavolla jí záchranku a tím jí zachránila.Nemohla říct jak se opravdu jmenuje a ani to, že to udělala ona.Věděla že když zůstane, zabije všechny, na kterých jí záleží.
Druhý den nešla do školy ale do nemocnice a tam jí všechno řekla,a čekla na to, jestli jí odpustí nebo ne.Odpustila jía to bylo pro ní to hlavní.Teď když ví, že je všechno vpořádku, musí odejít a to jí taky řekla a ještě jí poprosila, aby to potom řekla její rodině.I když se hodně mezi sebu hádali, stejně věděla, že by to od ní bylo dost hnusný kdyby jen tak zmizela.Všděla, že nemůže zůstat nikde, protože by zabíjela příbuzné někoho jiného.
Chtěla být sama, chtěla být někde, kde by nikomu nemohla ublížit.Znala jedno takvé místo.přiběhla k mostu, který byl nad dálnicí, nadechla se, už se chystala skočit když jí zase něco vázalo a něco v í chtělo jít ven.Věděla že nestačí nějaké místo, kde bude sama a nikdo jí neuvídí a ona nebude mít komu ublížit jako doma, kdy se zamykala v pokoji aby tam nikdo nechodil.V tu chvíli se jí povedlo něco, na co pořád celou dobu čekala.vyhrála nad tou Claudii, kterou se stávala každou noc.Neztrácela ča a skočila.Sočila na tmavou dálnici, na její osvobození a záchranu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.