Chybíš mi!

7. ledna 2007 v 12:05 | Loolita |  Povídky
Pokaždé se kolem ní někdo motal.Ona si s ním pokaždé jen zahrávala a každému uměla jen ubližovat.Měla jen jedinou kamarádku, které byla ůplně jiná než ona.Moc se spolu nebavili a to hlavně v poslední době.Všichni si o ní myseli že je to rozmazlená holka, ale nebyla.Neuměla to dát najevo ale měla jí opravdu ráda.Kdyby se jí něco stalo, tak by si to nikdy neodpustila.Nikdo jí neviděl jako ona.Ona se jemnovala Kathrin a její kamarádka Nicol.Jen Nicol viděla, to co nikdo neviděl.Každý si všímal její dokonalé postavy, jejích světle zelených očí a havraních vlasů, ale nikdo neviděl, jak ona moc trpěla každým pohledem který o ní zavadil.Nemohla si dovolit nosit trička s krátkým rukávem a když tak s rukavicema.
To bylo před rokem, ale teď je Nicol oblíbenější než ona a nebaví se sní.Dokonce jí nikdo už nevěřil.Nicol o ní pronesla až moc věcí napovrch, které měli zůstat nedotčeny a ona si toho byla až moc dobře vědoma.Začali se předhánět, kdo bude oblíbenější -jestli ona nebo Nicol, která měla navrch.Věděla, do čeho se pouští, ale nevěděla, že to nabere takový směr, kterým se to dál ubíralo.
Nemysela si to o ní a o to víc jí to bolelo, ale musela todle všechno odložit a bojovat za sebe i za svou čest, respektive to co z ní zbylo.Utíkala před ní na jedné místo, kde o ní nikdo nebude vědět a přece tam bude.Utíkala dlouhou ulicí, kterou omývalo z každé strany spoustu rodinných domků.Na konci se roprostíral velký park.Tam vždycky spolu chodívali a o všem si povídali.Sedla si na jejich bývalou společnou lavičku a přemýšlela.Jestli si myslela že jí tady nikdo nenajde tak se mýlila.Ze tmy se vynořila něčí postava, která se blížila k ní.Čím blíž k sobě byli, tím jistější si byla.A měla pravdu -byla to Nicol."Chci se ti omluvit ..." začala potichu."Ty se mi chceš omluvit!" začala na ní Kathrin křičet."Tobě hrabe nebo ti to pořád nedochází.Gratuluju!Povedlo se ti se dostat na mí místo!Nech si ho!Já už o něj nestlojím!Nestojím o to, o tebe ani o nic jinýho co by se nějak vztahovalo na tebe!" a co nejrychleji utíkala z parku.Doma doběhla k sobě do pokoje a vyčerpáním spadla na postel.Brečela a byla na pokraji svých sil.Nevěděla, co má dál dělat.Má jí věřit nebo ne?Vždyť to byla ona, kdo to všechno zakzil nebo ne?Řekla o ní tolik věcí, které bolí a měla by jí to odpustit?Možná že přece jen měla zůstat a měli si o tom vklidu popovídat.
Druhý den ráno měla jít do školy, ale moc se jí tm nechtělo.A hlavně při pomyšlení na Nicol.Ale co, musela jít, no vlastně muset - jak se říká - musí se jen zemřít.Ráno normálně vstala a chtěla se ulejt ze školy ale neměla na to dost odvahy, pač by to potom musela vysvětlovat rodičům a do toho se jí nijak extra nechtělo.Ve škole k jejímu údivu nebyla Nicol.A tak se všechno aspoň na ten jeden den uklidnilo,ale neušla pár rejpancům jejích spolužáků.
Den proběhl až moc dobře na to, jak to bylo doteď.Začal jí sžírat strach.Strach z toho, že si nějak ublížila.Co když přeci jen mluvila pravdu?Byl večer a ona běžela zase do parku, kde se včera pohádali.Tentokrát tam byla celou dobu sama.Možná čekala, že zase příjde a budou si moct promluvit, ale ona nepřišla.
Druhý den když přišla do třídy, zrovna zvonilo.Měli mít matiku.Učitelka přišla a řekla:"Třído, Nicol našli včera večer v jejím pokoji s podřezanýma žílama.".Po tváři se jí kutálela slza za slzou.Nevěřila tomu, co právě slyšela.A nejhorší na tom bylo, že na ní vichni vrhali pohledy plné opovržení a nenávisti.Všichni si myseli že je to její vina."To přeci není má vina!" křičela jako pominutá na celou třídu a s brekm se rozeběhla na záchody.Jediný, kdo s ní trochu soucítil byla Nicolina kamarádka, která se jako jediná zvedla a běžela za ní."Já vím že to není tvá vina.Ona ..... říkala mi jak jí to moc mrzí a že ví, že zašla až moc daleko.Kathrin nebuď blbá a otevři mi!" žadonila, ale ona nic.Kathrin chvíli přemýšlela a pak prudce otevřela a běžela pryč.To je to, co teď chtěl udělat.
Běžela a zastavila se až v onom parku.V hlavě jí pořád znělo ....našli jí s podřezanýma žílama .....Chvíli tam jen tak seděla a pak šla domů.Zavřela se ve svém pokoji a celý den z něj nevyšla.Přemýšlela pořád nad tím, že to mohlo být úplně jinak, jen kdyby z toho parku neutekla.Bylo jí to tak moc líto.Věděla, že když tu ona není už tady nemá co pohledávat.Její rodiče nebyli doma, tak se vkradla k nim do ložnice a pohrabávala tam celou lékarničku.nenšla nic, co by jí vyhovovalo.Pak si vzpoměla na prášky na spaní, které měla její mamka v nočním stolku.Popadla je a ještě utíkala dolů do kuchyně a popadla láhev nějakýho alkoholu - vodky či čeho.
Sedla si na svou postel a všechny prášky vysypala.Přemýšlela ještě jednou jestli to má nebo nemá udělat a nakonec se rozhodla pro.Po tvářích jí stékali slzy.Bylo jí to tak moc líto.Všděla, že to udělala jen prto že ona zbaběle utekla.Stejně jako vždycky.Nemohla dál.Musela.Pomalu všechny prášky postupně zapíjela až byla lahvička s práškama prázdná.Ještě naposled řekla "Chybíš mi Nicol .......".
Napsáno pro mou kamarádku Pajutku
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Olaf Olaf | E-mail | 4. března 2007 v 13:30 | Reagovat

dej si pozor na chyby tipu: tendle a podobně...příběh je dobrý, ale nespisovné výrazy nechávej hlavně v přímé řeči, protože lidi jsou nespisovný ale do textu vyprávění se moc obraty jako páč nehodí. Jinak se mi velmi líbí tvůj styl vyprávění. Něco málo jsem taky napsal je to na servru www.epika.cz - doporučuju ti tam nějaký dílka taky dát umožní ti to aby ti ostatní amaterští autoři mohli napsat kritiku

2 loolita loolita | 4. března 2007 v 14:37 | Reagovat

jo možná jo ale mě se to tak dobře píše ..... ale jinak díky!I za ten tip ale radši zůstanu u blogu .... tady mi to stačí ....

3 loolita loolita | 5. března 2007 v 7:06 | Reagovat

anebo víš, co?zkusit to můžu ... díky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.