Nový život

31. ledna 2007 v 17:24 | Loolita |  Povídky
Ležela v bílém pokoji, ve kterém byla úplně sama.Daleko od své rodiny, daleko jako by byla mimo tenhle svět, úplně opuštěná, ztracená a odsouzená lékařem.Její rodina byli kamarádi.Měla sice rodinu, rodinu, která se k ní chovala jako by jí vůbec neznala.Většinou ani doma nespala, ale teď je na všechno už pozdě.
Teď tu ležela sama a čekala.Na co?Až jí někdo řekne to, co ví, co ví už dávno.To, co se stalo tušila.Věděla, co se stane, když vkročí na onen osudný most.Co bylo přesně dál nikdo neví, o tom jsou jen dohady.Někdo tvrdí, že jí smetl z chodníku kamion a hned po tom co se to stalo prý odjel a nechal jí tam ležet bez pomoci.Někdo zase tvrdí, že skočila pod jedoucí auto, protože byla nešťastně zamilovaná.Teď tu lež a čeká na svůj konec, který se blíží, a každá sekunda rozhoduje její poslední sekunda se blíží víc a víc.Je její čas a všichni to vědí, ale nechtějí si to připustit.Nechtějí tu skutečnost že se už se pro ní nedá nic udělat.Vědí, že mohou jen čekat.
Mysleli si že spí, že celou dobu jen spí a odpočívá, aby nabrala síly.Tak jim to řekl lékař.Zkoušeli jí probudit a když věděli že to je nemožné.Zkoušeli oživování, zkoušeli všechny možné způsoby a ona jen tiše seděla vedle svého bezvládného těla a pozorovala to všechno dění.Zkoušela se sama vrátit a nabrat nový dech.Nikdy si nepřála tolik žít jako teď.Nikdy před tím nebojovala o svůj život.Pozorovala lékaře, kteří kolem ní běhaly sem a tam, dělaly vše, aby jí daly nový nádech života, aby jí pomohly se znovu nadechnout a dýchat.Seděla a pozorovala své přátelé, jak se nad jejím mrtvým tělem sklánějí a objímají ho.
Všichni stáli kolem postele, jen jeden ne.Její nejlepší kamarádka stála v tmavém koutě a dívala se na ní ne na její tělo ale na jejího ducha, ve kterém byla její duše.Jmenovala se Lili.Dívala se na ní s takovým neskrývaným úžasem až z toho šel mráz po zádech.Lili se pomalu blížila k ní.Když byla úplně blízko, natáhla k ní ruku a čekala, jestli to pochopí.Neváhala a pomalu se jejich ruce spojily.Lili se jí koukla do očí a špitla:"Já to věděla!Nezdá se mi to!".Tu druhou část řeka trochu hlasitěji, že se až zvedlo několik očí a pohoršeně se na ní podívalo.Ona jen tiše sledovala a přemýšlela nad tím, co se stalo.
Od té doby byli zase spolu.Chodili spolu úplně všude.Nevadilo jí, že se na ní všichni dívají jako na blázna, který si povídá sám se sebou.Zvykla si na to.Pokoušela se to říct i ostatním, ale ty se jí jen vysmáli do očí a řekli pokaždé něco jako :"Nás to taky sebralo, ale nevmýšlíme si, že je tu s nám a že jí vidíme nebo s ní mluvíme.radši už toho nech.".Všechno vysvětlování a přemlouvání bylo zbytečné.Nikdo jí nevěřil tak už se o tom nezmiňovala.
Ten den měli plně nabitý den.procházeli se po parku, byli nakupovat a povídali si o tom, jak je to krásný po smrti.Lili bylo líto, že žili každá odlišným světem, ale byla ráda, že sou spolu.Už dlouhou dobu měla pocit, že se něco stane.Ne jen tak obyčejného ale něco zvláštního, co všechno změní.Celou tu dobu napjatě čekala, co se jí stane,ale stejně to nikomu neřekla, stejně jako Ellie si to nechala pro sebe.Myslela si že to bude dobrý, ale když stáli na křižovatce u přechodu, byl ten pocit silnější jako nikdy před tím.Zběsile se dívala z jedné strany na druhou.sledovala každý pohyb, který kde kdo udělal a co se kde děje.
Bylo pozdě.Nestihla se zachránit, ani Ellie to nedokázala.Poslední, na co si vzpomíná bylo to jak na ní Ell volá, aby dávala pozor.její hals zněl tak cize.Chvíli hlasitě a chvíli jako by byla na míle daleko.Když se probudila, viděla na d sebou několik cizích lidí, kteří kolem ní běhali.Neslyšela vůbec nic.Nevěděla, co se to stalo.Všimla si, že opodál stojí Ell :"Vítej v mém světě.!" řekla a už jí podávala ruku, aby jí pomohla na nohy."Teď už nás vážně nerozdělí ani smrt." dodala Ell."Jo už nikdy."dodala Lili a začali se smát nad tím, jak sou ostatní vyplašení.Teď budou mít dost času si o všem popovídat, protože už navždy budou spolu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Samanta Samanta | Web | 4. února 2007 v 11:25 | Reagovat

veľmi sami to páčilo.. dojímavé..

2 Bobik07 Bobik07 | 21. června 2007 v 14:51 | Reagovat

Velmi krásný příběh....Moc se mi líbil a místy jsem měl i husí kůži...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.