Klid o Štědrém večeru

28. listopadu 2009 v 18:45 | Loolita |  Povídky
Povídka o tom, co všecho se může v životě stát, a jak nevyzpytatelný je.

Nelituju toho, co jsem udělala, protože je to ta nejsprávnější věc, kterou sem kdy udělala. Protože každý má chránit svojí rodinu.

Všechno to začalo nevinným laškováním dvou ne až tak mladých lidí. Milovali se jako nikdo na světě, byli si vzájemně oporouHáček byl v tom že do sebe byli příliš daleko a jak čas běžel, rostla jejich láska stejně jako ne zovna zanedbatelná vzdálenost se každým dnem zvětšovala. A tak se rozhodli, že se Marek se svým synem odstěhují za Markétou, která měla taky děti - Nikolu a Andreu.
Nejdřív šlo všechno jak po másle, ale později se u nich začali ztrácet peníze a Lukáš - jeho syn, začal dělat naschvály, které sem ze všeho nejvíc řešila já. Jeho otec na něj neměl čas a moje máma chodila do práce a já se prostě rozhodla že mu ukážu, co je jeho syn zač.Ale chyba lávky - nejvíc se řešilo to, že sem se vůbec něco takového rozhodla řešit a ža jsem na něj žalovala. Dobře. I to jsem jakž takž překousla. Překousla jsem i to že mi začli říkat Andrea práskačka a dokonce i to že mi ani vlastní ségra nevěřila a nic mi od té doby neříkala.
Jak dny plynuly, vzrůstal můj nezájem k němu. Jenže s mým nezájmem rostla jeh touha mi dělat naschvály. Hádali jsme se kvůli němu snad každý výkend a vždycky jsem z toho vyšla špatná já, protože sem se snažila něco vyřešit. Ničil nám věci, choval se jako dobytek, týral nám psa a hlavně - nechtěl s náma bydlet.
Takhle to pokračovalo pár měsíců až se to jednou dostalo tak daleko, že se měli odstěhovat zpátky. I když se Markovi nechtělo zpátky, protože věděl že tady s Markétou má mnohme víc možností jak na práci tak na vzdělávání svého syna, ale věděl, že je to neúnosný a tak si začal shánět nový byt aby se mohli co nejdříve přestěhovat.
Bohužel než si sehnali nový byt, celé se jim to rozleželo v hlavě a rozhodli se, že to teda ještě zkusí. Samozřejmě když se to Lukáš dozvěděl, začal dělat všechno pro to aby od nás co nejrychleji vypadnul. Tak naschvály pokračovali. Dál nám ničil věci, nábytek a poslední zbytky nervů.
Blížili se Vánoce a každá z nás se bála co vyvede, protože sme věděly, že on je schopný udělat cokoliv, hlavně po tom, co sme se dozvěděli že zabíjel a nebyl za to potrestaný, protože to zapřel. Nezabil člověka, ale psa - hodil ho do studny a nechal ho tam. Dozvěděli sme se to díky tomu, že chodil a chlubil se tím.
První šok nastal, když sme se vrátili domů a všude po bytě byli roztříhané větve, mašle a svíčky z našeho advetního věnce. Už to pro nás všechny bylo znamení, že Vánoce nebudou a když tak katastrofální. Překvapilo nás, když se všechno začalo měnit k dobrému a on se konečně zklidnil, přestal dělat blbosti naschvály.Nevím, jestli si dokážete představit mojí, náší situaci, naše pocuchané nervy po tom všem, protože asi nikdo z vás nežije s někým, kdo o vás vůbec nestojí a dělá vše pro to, aby šel od vás pryč.
Nastal Štědrý den a my se jako každý rok měli sejít jako rodina u babičky. Babička je neměla ráda po tom, co se s náma kvůli ním shádala a tak jsem tam šli bez nich. Popovídali sme si, dostali dárky, zazpívali a natěšené jsme šli domů připravovat večeři. Doma na nás mezitím čekalo překvapení. Po cestě domů jem slyšeli hrát hudbu. Ne vánoční koledy nebo něco takového a bohužel to sílilo s každým našim krokem až jsme zjistili že si Lukáš pouštěl hudbu a Marek jen seděl a nic neříkal.To by nebylo až tak nejhorší. Nehorší na tom bylo to, že už byl skoro večer, všechno kromě smažení řízků a ohřívání polévky bylo přichystané, ale nejhorší byl ten neskutečný nepořádek po celém bytě. Když sme přišli do obýváku, všude bylo sklo, stromeček byl rozštípaný, ozdoby rozbité nebo rozříhané a všechny svíčky byli podupané.Nezklamal.
Nikolu, mojí vlastní sestru tak vyhnal na Štědrý večer z domu a sám si klidně a bez sebemenšího vzrušení zůstal.Čekala jsem se slzama v očích, plná vzteku, jestli Marek něco udělá, ale nezmohl se na nic víc než na ubohé: "tak tohle si neměl, tos posral".Nikdy nic neudělal. Dívala sem se jak se moje vlastní ségra balí pryč a on stál a usmíval se. Možná se chválil za dobře vykonanou práci, nevím.Dopálilo mě to natolik že jsem na něj začala křičet a pak bylo nic.
Když sem se probudila, ležela sem v kaluži vlastní krve, která mi vytékala z pusy. První čeho jsem si všimla bylo jak si ten idiot třel zkrvavené kloubky a na rtech měl pořád ten samý úsměv.A dál?Černo.
Teď tu sedím já, vedle svíjející se trosky v kaluži naší krve. Není to on, kdo se směje, ale já. Jak sem řekla, nelituju toho …
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.